Ve třiceti už je pozdě

Řídnutí a zvýšená lomivost kostí byla donedávna považována za přirozenou součást procesu stárnutí. Teprve v osmdesátých letech minulého století byla osteoporóza, tedy nadměrné řídnutí kostí, definována jako nemoc. V současné době víme, že osteoporóza postihuje prakticky polovinu populace nad 65 let a jejím hlavním rizikem je nebezpečí vzniku osteoporotických zlomenin způsobujících velmi často ztrátu soběstačnosti seniora.

Stejně tak byla osteoporóza donedávna spojována pouze se seniorským věkem, dnes ale víme, že předpoklady pro vznik osteoporózy jsou vytvářeny daleko dříve – již v adolescentním věku.

Lidská kost prochází neustálým procesem obnovy, tzv. kostní remodelace, a to již od svého prvotního vytvoření. Tento proces je zahajován buňkami schopnými odbourat starou kost – osteoklasty. Ty vytvoří v původní kosti důlek, do kterého se usídlí osteoblasty – tedy buňky schopné vytvořit kost novou. Osteoblasty se do nově vytvořené kostní hmoty zanoří, stanou se z nich funkční kostní buňky a celá nová část kosti je zpevněna vápníkem. Tento celý proces trvá asi 3 měsíce a kvalita nově vytvořené kosti závisí na podmínkách, za jakých byla vytvořena. Nejzákladnější podmínkou je dostatečná dodávka bílkovin, vápníku, vitaminu D a dostatečné zatížení kosti. Pouze ta kost, která je zatěžována svalovou činností a gravitací, se vytvoří dostatečně kvalitní, tedy dostatečně pevná.

Z hlediska stavby dělíme kost na celistvou (pevnou, kompaktní) tvořící pevný povrch kostí a na kost trámčitou (houbovitou, spongiózní), která se vyskytuje uvnitř každé kosti a probíhá v ní krvetvorba. Trámce trámčité kostí jsou propojeny do silových čar, tzv. trajektorií, které odpovídají na směry největšího zatížení kosti.

Nejvýznamnější období pro vytvoření dostatečné zásoby kvalitní kosti je do 30 let věku. V tomto období je vytvořena nejvyšší zásoba pro celý další život a z této zásoby se po zbytek života odčerpává. Proto nazýváme kostní hmotu okolo 30. roku věku tzv. vrcholovou kostní hmotou. Proto velmi záleží na dodávce vápníku, vitaminu D, bílkovin a míře pohybu ve věku do 30 let, aby byla vytvořená zásoba kosti co nejkvalitnější. Čím nižší zásoba kosti je vytvořena, tím dříve ubude kostní hmoty až do stadia osteoporózy.

První období rozvoje osteoporózy lze očekávat u žen po období přechodu – tzv. postmenopauzální osteoróza. Tento jev je vysvětlován vymizením aktivity estrogenů napomáhajících vestavění vápníku do kosti a nejvíce je postižena kost trámčitá, její trajektorie mizí. Nejvíce trpí obratle, nejčastěji bederní a typickou zlomeninou u žen v období po přechodu je právě zlomenina obratle vznikající nejčastěji jako stlačením při pádu – tzv. kompresivní zlomenina.

V období kolo 75. roku věku postihuje ženy i muže osteoporóza stařecká, která znamená oslabení zejména kosti kompaktní, a tím ztrátu pevnosti kterékoli kosti v těle. Dále pokračuje i úbytek kosti trámčité. Nejvíce rizikový z hlediska pozdější možné zlomeniny je krček kosti stehenní a kosti předloktí. Úbytek kosti trámčité se projevuje postupným nestejnoměrným snižováním výšky obratlů, což zvláště v oblasti bederní páteře znamená vytvoření velmi výrazného oblouku směrem dozadu – tzv. hrudní hyperkyfóza. Procesem úbytku kosti jsou postiženy i další kosti jako je dolní čelist, lebka, žebra – tedy kterákoli kost v seniorském věku je ohrožena zlomeninou, pokud její nárazové zatížení překročí určitou mez.

Problém zlomeniny ve vyšším věku neznamená jen postižení samotné kosti, ale následné ulehnutí na lůžko v rámci hojení zlomeniny může znamenat rozvoj celého řetězce komplikací od zánětu plic z nedostatečného prodýchávání plicní tkáně přes nebezpečí plicní embolizace z obleněného toku krve až po srdeční selhání a vznik proleženin. To vše může způsobit až smrt daného jedince.

Nejúčinnější prevencí osteoporózy ve vyšším věku je vytvoření dostatečné zásoby kosti ve věku mladém, tedy dosažení co nejvyšší vrcholové kostní hmoty do 30. roku věku. Současný způsob života mladé generace naplňuje však pouze podmínku dodávky bílkovin. U většiny mladých lidí bohužel vázne míra pohybu a také dodávka vitaminu D vzhledem k většině času stráveného v budovách, tedy mimo sluneční záření, které za normálních okolnosti aktivuje až 80% vitaminu D v lidském těle. Dodávka vápníku je často negativní ovlivněna kouřením a příjmem alkoholu a kofeinu – všechny tyto faktory snižují vstřebávání vápníku.