Smrtící kvartet zvaný metabolický syndrom

Poruchy hospodaření energií, cukry a tuky ve spojení s vysokým krevním tlakem vytvářejí podmínky pro urychlení aterosklerotického poškození tepen, tím zvyšují riziko srdečné cévních komplikací, urychlení vzniku poruch paměti a ztráty soběstačnosti a zkrácení délky života.

Čtyři základní choroby vytvářející tzv. metabolický syndrom jsou:

  • vysoký krevní tlak – hypertenze
  • cukrovka II. typu – diabetes mellitus
  • obezita typu jablko
  • zvýšené hladiny krevních tuků

Vysoký krevní tlak je v současné době definován jako tlak krve přesahující hodnotu 140/90 mmHg v ordinaci lékaře a hodnotu 135/85 mmHg v domácím prostředí. Dlouhodobě neléčený nebo špatně léčený krevní tlak způsobuje přetížení levé komory až k jejímu selhání a plicnímu otoku, dále hrozí nebezpečí prasknutí některé z tepen zásobujících mozek, kdy krev tryskající pod vysokým tlakem z prasklé tepny drtí okolní mozkovou tkáň a způsobuje její nevratné poškození. Dlouhodobě zvýšený krevní tlak také prokazatelně vede k rychlejšímu nástupu poruch paměti až k vývoji demence.

Vysoký krevní tlak vede postupně k vývoji změn – v I. stadiu jsou postiženy cévy očního pozadí, ve II. stadiu přibývá zbytnění srdečního svalu a změny na cévách očního pozadí se zvýrazní, ve III. stadiu již dochází k selhání levé komory, cévní mozkové příhodě, poškození ledvin a IV, stadium znamená tzv. nekontrolovanou hypertenzi s extrémně vysokými hodnotami krevního tlaku nad 200/120mmHg s možností vzniku poškození mozku.

Léčba vysokého krevního tlaku obvykle začíná režimovými a dietními opatřeními, jako je snížení tělesné hmotnosti, omezení nebo vynechání kouření, omezení příjmu kávy a alkoholu, omezení příjmu tuků s upřednostňováním tuků rostlinného původu, zvýšení příjmu vlákniny. Pro regulaci hodnost krevního tlaku jsou důležité vyrovnané hladiny minerálů, zvláště vápníku, hořčíku a draslíku, naopak je nutno snížit příjem sodíku, obsaženého nejvíce v kuchyňské soli. Vyšší obsah soli v organismu znamená i vyšší obsah vody, tedy vyšší náplň cévního systému a vyšší krevní tlak.

Velmi významnou složkou léčby vysokého krevního tlaku je zvýšení pohybové aktivity vytrvalostního charakteru – tedy chůze, běh, jízda na kole, plavání. Naopak nevhodné jsou aktivity typu zvedání činek či jiných druhů posilování.

Efektivní součástí léčby vysokého krevního tlaku je domácí měření, nejlépe jednou týdně nebo jednou za dva týdny ve stejnou denní dobu, nejlépe před užitím další dávky léků. Tímto způsobem se vyloučí vliv pobytu ve zdravotnickém zařízení na hodnotu krevního tlaku a prověří se, zda léčba je opravdu účinná po celých 24 hodin.

Cukrovka II. typu – diabetes mellitus

Obecně je cukrovka definována jako nedostatečné inzulinové působení s následným zvýšením hladin krevního cukru, únikem cukru i do moči a urychlením poškození cév v celém organizmu. Pokud inzulin nepůsobí proto, že je ho skutečně málo produkováno, mluvíme o diabetu I. typu – na inzulinu závislém. Pokud je inzulinu produkováno dostatečné nebo dokonce vyšší množství a přesto nedostatečně působí, jsou tkáně k jeho působení odolné, a čím déle tento stav trvá, odolnost – tzv. inzulinová rezistence - dále narůstá. Vzniká tak cukrovka na inzulinu nezávislá – II. typu.

Nedostatečné inzulinové působení vede ke snížení průniku glukózy do buněk a sníženému využití glukózy. K zajištění normálního fungování buňky je nutno čerpat za zásob uvnitř buňky, zvýšeně jsou odbourávány nitrobuněčné bílkoviny a tuky a postupně dochází k rozvratu látkové přeměny.

V léčbě a zároveň i prevenci cukrovky II. typu mají nezastupitelné místo dietní opatření a úprava režimu – vše je soustředěno především na vyrovnání příjmu a výdeje energie, tedy změnu stravovacích návyků ve smyslu posunu od cukrů a tuků k bílkovinám a vláknině a ke zvýšení pohybové aktivity vytrvalostního charakteru. V mnoha případech znamená již pouhá důsledná realizace těchto opatření vyrovnání hladiny krevního cukru, vymizení cukru z moči, snížení tělesné hmotnosti a vyrovnání hladin krevních tuků.

Pokud důsledně realizovaná dietní a režimová opatření nestačí k vyrovnání hladiny krevního cukru, je léčba diabetu II. typu posílena medikamenty, které různými mechanismy podporují efektivitu látkové přeměny ve tkáních nebo zasahují do procesu vytváření a uvolňování inzulinu.

Cílem léčby cukrovky je normalizovat hladinu krevního cukru nalačno i po jídle. Pokud není dlouhodobě tohoto cíle dosahováno, je veškerá výstelka cév trvale poškozována vyšší koncentrací glukózy v krvi, což obvykle v horizontu několika let vede k orgánovým projevům sníženého zásobení tkání kyslíkem a živinami. Kromě již zmíněného urychlení procesu aterosklerózy je nejzávažnější v tomto smyslu zánik ledvinných klubíček až s možností rozvoje ledvinného selhání, dále ztráta cév na očním pozadí až s možností oslepnutí a postižení drobných tepen v dolních končetinách až s možností vzniku tkáňových defektů – tzv. diabetická noha – s hrozbou amputace končetiny. Postiženo může být i cévní zásobení nervových kmenů, nervová vlákna jsou potom nedokonale vyživována a přenášejí vjemy, které neodpovídají skutečnosti – např. pocit stoje na rozbitém skle při zjevně hladké stélce boty.

Obezita typu „jablko“

Obezita obecně znamená nadměrné ukládání tukových zásob, z hlediska další prognózy nemocného je podstatné, zda se jedná o rozložení tuku spíše ženského typu, tedy na bocích, hýždích a stehnech – typu hrušky, či mužského typu, tedy na trupu – typu jablko. Obezita typu jablko znamená vyšší podíl tukové tkáně soustředěné okolo vnitřností. Tento tzv. viscerální tuk je metabolicky velmi aktivní a produkuje řadu působků podporujících vznik cukrovky II. typu, urychlujících rozvoj aterosklerózy a dále zvyšujících chuť k jídlu.

Pro ohodnocení vzájemného poměru výšky a hmotnosti jedince slouží v současné době mnoho různých způsobů měření a vzorců. Pro vyhodnocení pouhého poměru je nejčastěji doporučován tzv. Body Mass Index – BMI - jako poměr hmotnosti a druhé mocniny výšky vyjádřené v metrech. Horní hranice normy pro běžnou populaci je 25 kg/m2 , pro seniorskou populaci nad 65 let 27 kg/ m2. Do 30 kg/ m2 hovoříme o nadváze, do 35 kg/ m2 o obezitě prvního stupně, do 40 kg/ m2 o obezitě II. stupně a nad 40 kg/ m2 se jedná o nejzávažnější obezitu III. stupně.  Rozhodující pro určení typu obezity, a tím míry rizika, je objem pasu – pokud objem pasu překračuje u mužů 102 cm a u žen 88 cm, jedná se již o významně zvýšené riziko rozvoje kardiovaskulárních komplikací.

Zvýšené hladiny krevní tuků – hyperlipidémie

Hospodaření s tuky v našem organismu je z hlediska rizika pro kardiovaskulární choroby rozdělen na složku cholesterolovou, která tvoří nosič pro složku zásobních tuků, tzv. triglyceridů. Hladina celkového cholesterolu by neměla přesahovat 5 mmol/l a pokud již došlo k některé z kardiovaskulárních komplikací, snižuje se tato hodnota na 4,5 mmol/l. Kromě hodnoty celkového cholesterolu hodnotíme podle hustoty a funkce také tzv. LDL cholesterol, tedy cholesterol o nízké hustotě (low density lipid), jehož úkolem je dopravovat lipidy z jater do periferních oblastí, podporuje tedy ukládání lipidů v periferních cévách. Hodnota LDL cholesterolu by neměla přesahovat hranici 3,5mmol/l, pokud již došlo ke kardiovaskulární příhodě, snižuje se tato horní hranice na 3 mmol/l. Cholesterol o vysoké hustotě – HDL (high density lipid) naopak dopravuje lipidy z periferie do jater, tedy snižuje tendenci k ukládání lipidů v periferních cévách a jeho hodnota by měla být vyšší než 1,2 mmol/l u žen a 1,0 mmol/l u mužů.

Složka VLDL – tedy o velmí nízké hustotě (very low density lipid) se za normálních okolností vyskytuje v séru jen přechodně brzy po pozření stravy obsahující tuky a měla by být velmi rychle zpracována. Pokud se tato složka vyskytuje i v séru, které bylo odebráno po předepsaném dvanáctihodinovém lačnění, jedná se vždy o závažnou poruchu metabolizmu tuků.

Pro prevenci zvyšování hladiny krevních tuků slouží především vyrovnání příjmu a výdeje energie zvýšením pohybové aktivity a snížením energetického obsahu stravy. Ve složení stravy by měla být upřednostňována bílkovinná strava a vysokým obsahem vlákniny, ve složce cukrů by měla být omezena složka jednoduchých cukrů a ve složce tuků by měly být přednostně používány tuky rostlinného původu.

Prevence metabolického syndromu

Je prokázáno, že změny životního stylu cílené na prevenci či zpomalení rozvoje metabolického syndromu jsou účinné bez ohledu na věk, tedy v kterémkoli věku má cenu tyto změny realizovat. Jejich přínos spočívá zejména ve schopnosti zmenšit již vytvořené cholesterolové pláty, a tím oddálit vznik cévních komplikací a zároveň zlepšit podmínky pro fungování krevního oběhu.  Redukcí hmotnost dochází navíc ke snížení zátěže páteře a nosných kloubů. Celkový efekt pozitivně ovlivňuje kvalitu života nemocného a jeho soběstačnost.