O paměť je nutno pečovat

S postupujícím věkem dochází prakticky u každého člověka přibližně od 50. roku věku k určitému úbytku výkonnosti paměti. Počátek, rychlost a míra tohoto úbytku je velmi individuální.

Poruchy paměti ve vyšším věku je možno rozdělit na tzv. mírnou stařeckou zapomnětlivost, která sice přináší určitá omezení, lze ji i objektivně změřit testováním, ale nedosahuje ještě stupně demence a ani nemá tendenci se dále prohlubovat.

Z hlediska příčiny vzniku lze demence rozdělit na degenerativní, jejichž netypičtějším zástupcem je demence Alzheimerova vznikající z dosud neobjasněných příčin. Podstatou je změna jedné z bílkovin v nervové tkáni na její nerozpustnou formu, která vytváří shluky nefunkční hmoty. Degenerativní typ demencí tvoří asi 60% všech demencí

Dalším typem jsou demence z poruchy prokrvení nervové  buňky – demence ischemicko vaskulární představující přibližně 30% všech demencí. Podstatou jejich vzniku je postupující postižení cévního systému mozku aterosklerózou s postupným odumíráním malých okrsků nervových buněk. Jakmile přesáhne celková ztráta objemu mozku 15 ml, objevují se příznaky demence. Dalším typem cévního postižení je náhlé uzavření významnější přívodné tepy s následným odumřením příslušné zásobované oblasti mozku včetně psychických funkcí touto oblastí řízených.

Třetím typem jsou demence druhotné, tedy vznikající jako důsledek jiné choroby – například po infekčním zánětu mozku (např. po klíšťové encefalitidě, čtvrté stadium neléčené Lymské boreliózy, AIDS) nebo jako následek metabolických poruch, po jejich vyléčení však změny mohou být vratné.  Jedná se zejména o změny při snížení funkce štítné žlázy, při nedostatku vitaminu D nebo vitaminu B12.

Demence je charakterizována jako choroba, u níž dochází k postižení paměti, intelektu a dalších poznávacích funkci a k druhotnému úpadku všech dalších psychických funkcí. Výskyt demence se zvyšuje s věkem – ve věku 65 let se poruchy paměti vyskytují průměrně u 5% populace této věkové skupiny, se zvyšujícím se věkem se výskyt každých pět let zdvojnásobuje, tedy ve věku 80 let má přibližně třetina populace obtíže s postižením paměti, z toho u 60% se jedná o demenci Alzheimerova typu. Lze tedy říci, že průměrně každý 3. osmdesátiletý má závažnější poruchu paměti a každý 4. osmdesátiletý má Alzheimerovu demenci.

Demence začíná poruchou novopaměti – neschopností ukládat nové informace a pracovat s nimi. Tedy postižený „ztrácí“ věci, protože zapomněl, kam je položil, zapomíná na dohodnuté schůzky, opakuje otázky a sdělení z nedávné minulosti v řádu hodin či minut, objevují se epizody časové či prostorové dezorientace. Pokud je nemocný ještě zaměstnán, již toto lehké stadium demence není slučitelné s vykonávanou profesí.

Ve středním stádiu demence se objevuje závažná porucha paměti ve všech složkách, nemocný postupně ztrácí schopnost samostatně vykonávat i dříve běžné činnosti, zhoršují se řečové schopnosti, objevují se závažné poruchy chování – v tomto stadiu je demence v současné době nejčastěji diagnostikována.  Pokud nemocný dosud žije sám, v této fázi demence obvykle schopnost samostatného života ztrácí.

V třetím stadiu je již postižený úplně odkázán na péči okolí ve všech základních potřebách, nepoznává svoje blízké, objevuje se obrácení rytmu spánku a bdění, těžké poruchy chování, stavy zmatenosti.

Z hlediska psychologického bývá demence doprovázena změnami nálady s tendencí k depresivitě či k podezřívavosti, oploštěním emotivity, která bývá zpočátku okolím považována za sobectví.

Demence je obvykle rozpoznána okolím nemocného na základě změn ve slovním projevu – opakování otázek, opakování již sdělených příběhů, ztrácení věcí, pokles ve schopnosti úsudku, logického myšlení, představivosti.

Pro přesnější stanovení diagnózy existuje soustava testů, pro orientační zjištění je možno využít dvou jednoduchých testů – testu hodin, kdy nemocný dostane papír s předkresleným kruhem a má za úkol do tohoto kruhu vkreslit hodiny – tedy rozmístit 12 čísel a dále zakreslit určitý zadaný čas, kdy se hodnotí zakreslení malé a velké ručičky a správnost vyjádření zadaného času.

Dalším orientačním testem je sedmičkový test – od čísla 100 odečíst číslo 7 opakovaně 5x po sobě. Testovaný by měl dojít k výsledku 65 a započítává se počet chyb.

Pokud vznikne podezření na demenci, měly by být vyloučeny další možné příčiny poruchy paměti jako je deprese, porucha činnosti štítné žlázy, přechodný stav zmatenosti či naopak již od mládi existující mentální postižení.

Obtížné může být rozlišení mezi demencí a depresí. Obecně lze říci, že lidé s počínající demencí se snaží, ale chybují, lidé s depresí se nesnaží – odpovídají „nevím“. Dalším rozlišovacím znakem je maximum výskytu potíží v závislosti na denní době – depresivní nemocný má nejzávažnější projevy ráno, odpoledne a k večeru se jeho stav zlepšuje, stav dementního nemocného se k večeru zhoršuje, po západu slunce bývá doprovázen stavy zmatenosti. Depresivní i dementní nemocný může mít bludy, rozdílný je jejich charakter – při depresi mají charakter sebeobviňování, při demenci charakteru okrádání, přítomnosti cizích lidí v bytě atd.

Prevence poruch paměti spočívá v jejím cíleném celoživotním trénování – počítání jednodušších početních úkolů zpaměti, cílené zapamatování telefonních čísel, poznávacích značek aut, dat svátků a narozenín blízkých a přátel. Při sledování televize aktivně vnímat, co se na obrazovce děje, sledovat soutěžní pořady a aktivně se zapojovat do odpovědí. Významným tréningovým prvkem je večerní opakovaní denních aktivit – inventura činností uplynulého dne. Vhodné je upřednostňovat společenské hry, u kterých je paměť významně zapojena, jako například pexeso, šachy, nikoli hry, kde hlavní podíl má náhoda – hry s hrací kostkou, jako je „člověče, nezlob se“.

Z hlediska druhotných příčin poruch paměti je vhodné věnovat pozornost hladině vitaminu B12, vitaminu D a činnosti štítné žlázy.