Jak zpomalit sarkopenii

Svalová hmota lidského organizmu se dělí na svalstvo příčně pruhované kosterní, příčně pruhované svalstvo srdečního svalu a svalstvo hladké, kterým jsou opatřeny vnitřní orgány. Zatímco svalstvo kosterní ovládáme z velké části svou vůlí, srdeční sval a hladké svalstvo je řízeno vegetativním nervovým systémem a naší vůli naopak prakticky nepodléhá.

Z hlediska stavby je každé svalové vlákno složeno ze dvou typů bílkovin – aktinu a myosinu, jejichž vlákna do sebe hřebenovitě zapadají. Na podkladě podnětu přivedeného nervovým vláknem přes nervosvalovou ploténku a za pomoci vápníku se aktin a myosin do sebe zasunou, čímž dojde ke svalovému stahu a vykonání práce. Tento proces se děje za spotřeby příslušného množství energie. U kosterního svalu rozeznáváme dvojí typ vláken – vlákna I. typu zvaná tonická, jejichž činnost je dlouhodobá a podílejí se na udržení svalového napětí, udržení polohy v prostoru a zajišťují svalovou činnost nízké intenzity. Vlákna II. typu jsou vlákna fázická, která jsou do činnosti zapojována nárazově, například při nutnosti rychlého obranného pohybu.

Svalová hmota je tedy nejen nástrojem k zajištění schopnosti pohybu v prostoru, činnosti srdce a činnosti vnitřních orgánů, ale také mohutným regulátorem látkové přeměny. Zatímco hladké svalstvo vnitřních orgánů pracuje trvale, intenzitu činnosti kosterního svalstva ovlivňujeme sami. Je prokázáno, že intenzita svalové činnosti má příznivý vliv na látkovou přeměnu, zvláště na zpracování glukózy a řízení tvorby zásobních látek, ale také na kvalitu činnosti mozku. Pravidelné dávky přiměřeného pohybu zlepšují schopnost učení. 

Přibližně od 50. roku věku začíná kosterní svalové hmoty ubývat a postupně je nahrazována tukovými buňkami. Nejrychleji ubývají vlákna II. typu fázická, a tím se snižuje schopnost rychlých pohybových reakcí. Celkově dochází ke snížení svalové síly a obratnosti. S postupujícím věkem se tedy snižuje například schopnost rychle se zachytit pevné opory při ztrátě rovnováhy a zvyšuje se nebezpečí pádu.

U některých jedinců probíhá proces ztráty svalové hmoty rychleji, mluvíme o sarkopenii. Postižena je přibližně polovina mužů a třetina žen nad 60 roků věku, nad 80 let věku trpí sarkopenií až 60% populace. Důsledky sarkopenie je rozvíjející se svalová slabost, se sniženou obratností, zvýšeným rizikem pádů a celkovým zhoršením funkčního stavu. V kombinaci s osteoporózou znamená sarkopenie významné zvýšení rizika zlomenin.

Hlavními dosud známými vlivy napomáhajícími zachování svalové hmoty je aktivní pohyb a dostatečná hladina vitaminu D, který podporuje tvorbu nových svalových vláken. Životní styl současné doby však oba tyto vlivy významně oslabuje – vlivem rozvoje techniky se snižuje množství aktivního pohybu, které jedinec musí absolvovat, kosterní svalstvo je tedy významně méně zatěžováno a tendence k jeho úbytku se projevuje podstatně dříve. Významně se také zkrátila doba, kterou jedinec stráví mimo budovy, čímž se omezuje dopad slunečních paprsků na kůži lidského organizmu jako nejmocnější zdroj dodávky vitaminu D.