Úvod

Stárnutí a stáří je v posledních letech častým tématem, nejčastěji ovšem spojovaným s věkem 60-70 let a vyšším. Samotný proces stárnutí je však téměř celoživotní záležitostí, protože některé struktury lidského těla jsou schopny jen neúplné regenerace, a tedy poškození vzniklá během života jedince se sčítají. Výsledkem je urychlení procesu stárnutí dané struktury. Příkladem takové tkáně je kloubní chrupavka.

Na druhé straně řada struktur lidského organizmu prochází trvalým procesem obnovy, a protože vše v přírodě je velmi efektivní, i proces obnovy reaguje na aktuální potřeby a podmínky organizmu. Tedy čím méně je daná struktura využívána a čím nepříznivější podmínky existují pro její obnovu, tím větší tendenci k postupnému zhoršení vlastností až zániku daná struktura jeví. Příkladem takové struktury je sval nebo kost. Čím nižší svalovou zátěž člověk dlouhodobě absolvuje, tím rychleji se jeho svalová hmota ztrácí.

Všechny tyto procesy probíhají celoživotně, neustále. Hovoříme-li tedy o zdravém stárnutí, musíme počátek tohoto procesu navázat již k období dospívání a propojit s celým obdobím dospělosti. Do konce etapy dospělosti, tedy na start etapy stáří se promítnou důsledky dosavadního způsobu života.

Kondice v jaké vcházíme do vlastního období stáří, bude rozhodovat o tom, jaké stáří nás čeká – zda úspěšné, aktivní, uspokojivé, nebo strávené v čekárnách či na lůžkách zdravotnických a později sociálních zařízení.